Základy I.

Kvalitní a stabilní základy jsou zásadní součástí každé stavby. Aby na nich stavba nejen vyrostla, ale neochvějně a bezpečně stála po celou dobu své životnosti, je nezbytné věnovat jim pozornost a nešetřit na nich. Mnohý stavebník však podlehne pocitu, že co nebude vidět je méně důležité a zadá stavbu základové desky neprověřeným řemeslníkům či nepříliš zkušeným firmám, neboť jsou zdánlivě levnější než specialisté. Významnou roli hraje také kvalita použitých betonových směsí, a betonárna TAŠ-STAPPA patří k jejich spolehlivým a významným dodavatelům.

Co jsou základy?

Základy jsou konstrukce, které přenášejí veškeré zatížení od vrchní stavby do základové zeminy (podloží stavby) prostřednictvím základové spáry. Základová spára je rozhraní mezi základy a základovou půdou. Přes základovou spáru se přenáší zatížení ze stavby do zeminy. Selhání základů se nevyhnutelně projeví v deformaci a poruchách stavby. Následné opravy jsou vždy komplikované, ekonomicky i časově náročné. Hloubku základové spáry stanovuje projektant ve spolupráci s geologem. Pro stanovení hloubky základové spáry jsou rozhodující zejména zatížení horní stavbou, nadmořská výška stavební parcely, mrazová oblast, a především typy a únosnosti zemin, které se na staveništi nacházejí. Jaké jsou tedy nejčastěji realizované způsoby založení staveb?

1. Základová (ne)deska
   Jedná se ve skutečnosti o založení stavby na základových pasech doplněných o podkladní beton. Takovýto způsob založení se používá nejčastěji. Nejedná se však o základovou desku v pravém slova smyslu, jde o plošné založení domu na základových pasech, které jsou doplněny o podkladní betony o síle 100 až 150 mm. Podkladní betony musí být vždy provedeny nad základovými pasy. Tloušťku této „základové desky” ovlivňuje zejména výška hutněných násypů pod podkladními betony, vzdálenosti jednotlivých základových pasů (takzvané světlé rozpony mezi základovými pasy) a zatížení stálé nebo vyplývající z provozu.
2. Základová deska „pravá”
   Základová deska v pravém slova smyslu je plošné založení stavby na silné železobetonové desce, jejíž tloušťka je stanovena v závislosti na zatížení a únosnosti zeminy (od 200 mm a často mívá tloušťku i vyšší). Tato základová deska pod sebou ve většině případů nemá žádné středové základové pasy, ve většině případů se jedná pouze o obvodové základové pasy, provedené do nezámrzné hloubky. Jejich hlavním úkolem bývá zpravidla jen ochrana základové desky před mrazovým zvedáním jejích okrajů. Zatížení z vrchní stavby se přenáší do základové půdy (základové spáry) celou plochou základové desky. Zakládání na základové desce bývá zpravidla dražší než založení na základových pasech doplněných o podkladní beton, proto se k zakládání na „pravé” základové desce přistupuje v odůvodněných situacích, například v případě složitých základových poměrů na staveništi. Projektant ve spolupráci se statikem a geologem společně navrhují tvar, tloušťku, množství a tvar výztuže a v neposlední řadě i třídu betonu.
3. „Plovoucí“ základová deska
   Jedná se o specifickou obdobu „pravé“ základové desky, která je uložena na vrstvě z kameniva, granulátu nebo pěnového skla. Tato vrstva zajišťuje protimrazovou ochranu a brání zvedání okrajů desky. Štěrkové dno musí být u prostého kameniva v nezámrzné hloubce, u štěrku z pěnoskla může být základová spára o něco mělčí, neboť granulát z pěnoskla tepelně izoluje a chrání tak základovou spáru před destrukčními účinky mrazu. V obou případech musí štěrkové násypy přesahovat alespoň 800 mm přes půdorys stavby do všech směrů. Současně musí být základová spára důsledně a spolehlivě oddrenážována. Tento typ základové desky je v porovnání s ostatními základovými deskami nejdražší a nejnáročnější na správnost provedení. Plovoucí základová deska nachází své uplatnění zejména u pasivních domů, které mohou bezezbytku naplno využívat jejích výhod.
4. Základové patky
   Při tomto způsobu zakládání netvoří spodní stavbu betonová základní deska, ale de facto dřevěný strop, který musí být zateplen více než betonová deska, neboť je umístěn nad provětrávanou vzduchovou mezerou, která při mrazech promrzá. Základové patky přenášejí zatížení horní stavby centricky, proto mívají nejčastěji čtvercový tvar. Používají se pod jednotlivé sloupy skeletu a vyžadují dostatečně únosnou a stejnorodou základovou půdu v rozsahu celého podloží. Tento způsob založení je výhodný ekonomicky i výrobně jen pro menší stavby, protože jsou-li navrženy z prostého betonu, nelze jej ničím „nastavovat“ (například kameny), které náklady na realizaci snižují. Navíc je třeba kalkulovat ještě s dalšími náklady na nosný podlahový rošt a vyšší vrstvu izolace v podlaze.
5. Zemní vruty
   Pro dřevostavby lze s ohledem na jejich malou hmotnost využít také založení na zemních vrutech. Výběr konkrétního typu určuje geologické podloží a velikost budoucího domu. Dlouhé ocelové vruty se pomocí techniky zašroubují do země a fungují vlastně stejně jako betonové patky. Výhodou této technologie je hlavně to, že odpadá nutnost betonování základové desky a možnost vyrovnání mírně svažitého pozemku. Projekt dřevostavby ale musí být této technologii samozřejmě přizpůsoben a významnou roli zde hrají i vhodné geologické podmínky.

Zdroj text: Časopis Sruby&Roubenky 2/2018, redakčně upraveno